EVA pingpong

Gulliveři se chytli do pasti našeho domácího prostředí

Po minulé čočce od Koaly jsme neměli pozápasový rozbor jen jako nějaký festival fňukání, lamentování, chlácholení a mimopinecových témat. Při hašení žízně  jsme upředli sofistikovanou pavučinu, či spíše komplex pastí, do nichž zkusíme chytit budoucího soupeře. Třeba taková bolívijská fotbalová reprezentace hraje své kvalifikační zápasy ve výšce skoro 4 000 metrů nad mořem, Paraguajci hrávali domácí zápasy Davis Cupu na vyleštěných parketách, tak proč i my bychom si něčím podobným nepomohli. Zvláště proti soupeři, který je papírově silnější a o jejich doslova koňských tréninkových dávkách už vznikají skoro až fámy.

Takže jsem jim nakecal, ať přijdou v dostatečném předstihu před špílem, že se budou moct (navíc zadarmo) pořádně rozehrát, jak to mají rádi. Samozřejmě jsem je nechal trochu promrznout před hernou a schválně přišel až těsně před celou. Hned jak vstoupili, tak jsme nasadili další trumf - domluveného pana Vaňatku. Čekal na ně připravený v šatně a začal do nich hustit nejrůznější předem připravené informace, aby jim zamotal šišku. Navíc je zmátl svojí přítomností, protože vzhledem k tomu, že ještě kolem 18:15 nikde neviděli ani jim dobře zmámého Jiřinu, ani Dyznyho, ani nikoho dalšího, tak si mysleli, že budou hrát buď i proti panu Vaňatkovi nebo jen proti dvěma. 

Na úvod jsem se posadil na do herny nově pořízenou lavičku a sledoval ostatní - zaprvé, abych konečně v klidu a pořádně viděl své spoluhráče jinak než piva, zadruhé za účelem zkouknutí protihráčů. To druhé mi k ničemu dobré nebylo, zato to první jsem si užil.

Dyzny vypadal po úvodních 2 setech se Zbyňkem Světnicou naprosto na odpis. V prvním se ještě důstojně držel, ale v následujícím už spíše jen vzbuzoval lítost, jak dostává naloženo od podle očekávání silnějšího soka.  Pak se ale stalo něco naprosto nečekaného - oba hráči se kvalitou své hry (ať už se jednalo o přesnost nebo aktivitu) diametrálně posunuli každý opačným směrem. Teto úkaz odborníci na vliv nadmořské výšky na výkonnost sportovců jednoznačně připisují nízké poloze naší herny a stovkám hodin strávených naším hráčem na tvrdých trénincích v těchto extrémních podmínkách.

Podobně i na druhém stole byl Kudla jako ryba ve vodě. Naopak Ondřej Vala, který svým stylem silně připomíná Rafu Nadala, byl na rozdíl od (hlavně) antukového fenoména vyveden z míry nezvyklou cihlovou červení stěn a relativně dost kazil.

Největší flignu jsme si ale připravili na Peťu Brožka. Do herny jsme nahnali co nejvíc vlhkosti, která mu, jak známo, nesvědčí. Vlhkoměr jsme předem nafixlovali tak, aby ukazoval kolem 50% a nemohl si tak nikdo stěžovat na neregulární podmínky. To se projevilo především v pátém setu našeho přibližně 278. vzájemného měření sil. Jako mnohokrát předtím, on hrál stylověji, ale neuspěl. Po prvním kole teda naprosto nečekaný a velmi nadějný stav 3:0 pro nás .

Pak si ale soupeři vyměnili recepty, jak se s našima nástrahama vypořádat, a začala se projevovat jejich nesporná herní kvalita. Dyzny ani já jsme jim sice nic nedali zadarmo a oba jsme shodně ještě jednoho soupeře trochu potrápili, ale do podoby příspěvku pro tým jsme to zhmotnit nedokázali.

Zato naše jednička se tentokrát opravdu vyšvihla. Proti Peťovi Brožkovi v prvním setu předvedl úplnou tužku, nevyhrál snad ani jeden míček nějakým vlastním přičiněním a vyvolal mylný dojem, že by mohl být zdolán jako minule. Byla to však další z našich kulišáren, protože pak začal Kudla hrát pořádně, namlsanému soupeři se přestalo dařit a překvapením ztratil jakoukoliv kontrolu nad dalším průběhem. Nejkvalitnější podívanou byl však určitě duel proti Zbyňovi. V pátém setu točili za stavu 0:5, ale náš hrdina se morálně nezlomil a nebývalou odvahou a razancí v koncovce vydřel velmi důležitý bod.

Naprosto famózní pak byla 4hra, kdy jsem jako druhého nominoval sám sebe a ukázalo se to jako správné rozhodnutí. Ondra do nás intenzivně mydlil, Peťovi se dařilo o poznání méně, ale pořád to byla velmi zdatná dvojka. Po asi za celou historii nejlepším výkonu, který jsme v deblu s Kudlou předvedli (obávám se, že to byl možná teprve první výkon zasluhující pochvalu), jsme slavně zvítězili a nečekaně si tak připsali velmi cenné vítězství   .

Protože jsem ty skazky o pastech a nástrahách trochu přifouknul, tak naši soupeři kromě pochopitelného zklamání z porážky žádnou pachuť necítili a Ondra i Zbyňa (ten až do času rozjezdů) s námi poseděli v Lužance na zasloužené degustaci     

Zápis

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pietro | 17.02.2022 22:07
Až trochu nečekanej výsledek, ale byly to nervy

jirivedra | 16.02.2022 15:21
No krása střídá nádheru! Famózní vítězství!
Nejenže Dyzny přispěl stejným výsledkem jako já minule, tudíž zcela rovnocené střídání, ale Kudlův progres je dost citelnej ... z 0 bodů na 3? No ty bláho! A pak ta čtyřhra ...
No děláte mi radost, chlapci. O udržení v pětce přestávám pochybovat.