EVA pingpong

Z Říše zla jsme se vrátili s prázdnou

Na to strašlivé  místo (Táborská - následník Lidické uvedené mylně v zápisu) se fakt nikdo z nás netěšil. Člověk nemusí být zrovna klaustrofob, aby mu množství místa kolem stolu přišlo nedostatečné. Není žádnou vzácností, když se hráč chytne do herní prostor ohraničující sítě jako nějaký sumec. Na druhou stranu, netřeba se bát uzavření jen s protihráčem v nějakém malém teritoriu. Během hry totiž společnost doplňují ostatní návštěvníci, kteří procházejí když ne do nebo z herny tak aspoň na a ze záchodu a nedopřejí tak hráči zády ke zdi a k průchodu čelem ani snad 2 po sobě jdoucí minuty klidu, které by snad naivně očekával. Zhruba každý pátý míček je třeba lovit zpod lavice mezi botama, taškama a jinýma proprietama, které není kde jinde odložit. Pro Toma jsou dalším hřebíčkem do rakve zeleně vymalované stěny, které nedělají dobře jeho jinak dobře fungujícímu zrakovému ústrojí. Nakloněna našemu týmu nebyla ani soupeřem bezesporu podplacené obsluha, která mně schválně přinesla obě objednaná piva  o nějakých 10 až 15 minut později, než bývá běžné a než měla moje trochu temná mysl nastaveno očekávání. 

Pokud by na nás samy o sobě neměly stačit ani takovéto ukrutné podmínky, měl na nás E.ON nachystán ještě pondělní termín, který se kryje s poradou vedení, které se Tom musí účastnit a jejíž konec není dán žádným pevným časem, což mělo jednoznačně za cíl naši trojku rozložit úplně. Jako třešničku na dortu lze vnímat hráčské složení - zvláště pak pálku podivně držícího Smejkala a s nevyzpytatelným potahem disponujícího Mana.

Jistě všichni musí uznat, že je to dostatek alibi (nebo že by výmluv?) k případnému neúspěchu. Takže jakpak to vlastně dopadlo?

Tomáš zcela vyhořel. Nedal ani set a špatně to bylo v rukách i v hlavě. 

My s Jirkou jsme dopadli s každým soupeřem navlas stejně. Všechno pětiseťáky, liší se jen průběh setů - zápis mluví jasnou řečí. Jiřina hrál jako na houpačce. Dokázal několikrát spadnout, vstát ... a naopak. 

Já jsem mohl být za 3-bodového hrdinu a zachránce týmu, ale 2:0 ani 2:1 a 9:7 se Smejkalem jsem nedotáhl.  Naopak s Manem, který útočil víc, než jsem očekával, jsem měl fakt štěstí na prasata - a některá byla zvlášť vykremená   

Ve 4hře jsme mohli zachránit aspoň plichtu, ale kombinace leváka s pravákem není zrovna náš čálek čaje a soupeř si nás povodil jak slepé koně. 

Zápis

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

radim | 06.11.2016 21:36
Já si pamatuju zápasy s nimi na Lidické. Oni si snad schválně vybárají ty nejhorší herny co v Brně existují. Hra nás s nimi taky nebavila a bylo to většinou psycho. Pamatuju se, že jsem po jednom takovém zápase chtěl taky skončit s pinecem. A přitom zase nehrají něco extra. No příště je dáte.

jirivedra | 06.11.2016 12:05
Jo, to jo, osobnostně úplně v poho. Ale ta hra s nima je vždy taková nervózní, ušmudlaná a nehezká. Já si to moc neužívám. Ale s tím holt nic moc nenadělám. I takový špíly bych měl vyhrávat.

milan.andrysek | 06.11.2016 11:41
Pro mě osobně až tak nepříjemní nejsou. Se Schlingerem, který je na tom výkonnostně podobně, jsem zatím vždycky vyhrál. Na jeho pinecu není nic, co by někoho mělo rozhodit. Man má sice anťák, ale vracet se to celkem dá. Smejkal má sice penholder, ale herní projev je jinak víceméně mainstreamový.
Ani osobnostně nemám výhrady - domluva vždy v pohodě, nepamatuju si, že bysme se někdy nějak významně přeli nebo že by kdokoliv z nich měl nemístné kecy či se nějak vyloženě blbě tvářili. Ne, že bysme s nima měli zrovna družbu, ale dá se i pokecat.

Kaňa | 06.11.2016 9:42
Ještě bych měl přidat, že jsem ten večer končil s pinecem...

jirivedra | 06.11.2016 9:41
Vše sedí. Jen dodám, že mě zas začly zlobit záda a přímo při špílu propuklo nachlazení. Oboje se mě stále drží. Jinak je to soupeř krajně nepříjemný. Zápasy člověka moc nebaví, zvláště v dané herně. Na domácí odvetu se připravíme a svoji mysl obrníme. Kdopak by se E.ON bál...